Přírodní park Klánovice-Čihadla: Mezi ochranou přírody a rozvojem města. Otazníky nad smysluplností pražských nařízení.

Praha se dlouhodobě profiluje jako město s ambicemi v oblasti udržitelnosti a ochrany zeleně. Důkazem mají být i rozsáhlé plochy přírodních parků, které se rozkládají na jejím území a skýtají útočiště přírodě i rekreaci pro obyvatele. Jenže pohled na realitu občas vrhá na tyto vznešené deklarace stín pochybností. Případ plánované stavby střední školy na okraji Přírodního parku Klánovice-Čihadla je alarmujícím příkladem rozporu mezi proklamovanou ochranou a praktickou politikou města. Není na čase se ptát, zda pražská nařízení na ochranu přírody nejsou jen prázdnou formalitou, která se ohýbá podle aktuálních potřeb a zájmů?

Nařízení o přírodních parcích: Právní nástroj, nebo jen symbolický akt?

Nařízení č. 10/2014 Sb. hl. m. Prahy, kterým byly zřízeny přírodní parky, není nezávazné prohlášení. Jedná se o právní normu, která má v praxi regulovat aktivity v daných oblastech a zajistit ochranu jejich specifického charakteru. Záměrem bylo jasně stanovit mantinely pro rozvoj a využití těchto cenných území, aby se zabránilo jejich degradaci a zachovaly se pro budoucí generace. Vydáním takového nařízení se město samo zavázalo k určitému postupu a jednání, a to nejen vůči občanům, ale i samo sobě jako samosprávnému celku.

Klánovice-Čihadla: Hodnota lesního komplexu v kontextu městského rozvoje

Přírodní park Klánovice-Čihadla představuje rozsáhlý lesní masiv s významnou ekologickou a rekreační funkcí pro Prahu. Je to cenný biotop, který plní klíčové funkce v městském ekosystému, a zároveň oblíbené místo pro odpočinek a rekreaci. Nařízení samo definuje hodnoty tohoto parku – od homogenních lesních porostů a vilových čtvrtí až po zemědělskou krajinu a rybníky. V kontextu tlaku na rozvoj města a zahušťování zástavby nabývá ochrana takovýchto zelených ploch strategický význam. Přírodní parky by měly být vnímány jako investice do kvality života ve městě, nikoliv jako překážka rozvoje.

Regulace výstavby v přírodních parcích: Jasná omezení, nebo prostor pro interpretaci?

§ 15 Nařízení č. 10/2014 Sb. zakazuje umisťování nových staveb v přírodních parcích s jasně definovanými výjimkami, které se netýkají školských zařízení. Připouští se pouze dostavba stávajících sídelních útvarů, ovšem za přísných podmínek, které mají zajistit zachování charakteru lokality. Zde se otevírá prostor pro klíčovou otázku interpretace: Lze stavbu nové, rozsáhlé střední školy na zelené ploše u lesa považovat za „dostavbu sídelního útvaru“ v souladu se smyslem a cílem nařízení? A pokud ano, jakým způsobem bude zajištěno, že taková stavba „nenaruší charakter lokality“ a „respektuje její přírodní znaky“?

Argument „dostavby“: Legitimní výklad, nebo účelová konstrukce?

Interpretace pojmu „dostavba sídelního útvaru“ v kontextu plánované školy na Blatově vyvolává zásadní pochybnosti. Je skutečně možné argumentovat, že stavba školy na dosud nezastavěném pozemku, který je veden jako park, je pouhou „dostavbou“? Není taková interpretace spíše účelovou konstrukcí, která má obejít jasná omezení nařízení a umožnit realizaci projektu v rozporu s jeho duchem? Tento právní a urbanistický výklad by měl být podroben důkladné veřejné diskusi a odborné analýze, aby se předešlo vytváření nebezpečného precedentu pro další projekty v přírodních parcích.

Absence nezávislé kontroly: Samospráva v roli arbitra i investora

Problémem je i absence nezávislé kontroly dodržování nařízení. V situaci, kdy je samospráva zároveň investorem a orgánem, který nařízení vydal, se stírá objektivita posuzování souladu projektu s předpisy. Stavební úřad, který je součástí městské správy, se ocitá v konfliktu zájmů. Možnosti externí kontroly a revize jsou v tomto případě omezené, což snižuje transparentnost celého procesu a zvyšuje riziko subjektivního a účelového výkladu pravidel.

Zamyšlení nad smyslem nařízení: Ochrana přírody, nebo jen PR nástroj?

Kauza školy na Blatově nastoluje zásadní otázku o smyslu a vážnosti pražských nařízení na ochranu přírody. Jsou tato nařízení skutečným nástrojem ochrany, který má reálně regulovat rozvoj města a chránit cenné přírodní lokality? Nebo se jedná spíše o PR nástroj, který má zlepšit image města v oblasti životního prostředí, ale v praxi se ohýbá a ignoruje, když to vyhovuje aktuálním politickým a ekonomickým zájmům? Odpověď na tuto otázku se odrazí v dalším postupu města v kauze Klánovice-Čihadla a v jeho celkovém přístupu k ochraně přírody v kontextu městského rozvoje. Důvěryhodnost města v této oblasti je v sázce.

Zdroj: Nařízení o zřízení přírodních parků na území hlavního města Prahy